Axiální ložiska jsou rozdělena do tří hlavních typů podle toho, jak přenášejí axiální zatížení:
Kluzná axiální ložiska (také známá jako axiální podložky nebo axiální kroužky) nesou zatížení prostřednictvím přesně broušeného plochého kluzného povrchu. Tento povrch je obvykle podepřen filmem mazacího oleje a často má obrobené drážky pro distribuci maziva. Jsou kompaktní, odolné proti nárazu a dobře se hodí pro velké zatížení při relativně nízkých rychlostech.
Kuličková axiální ložiska se skládají z kroužku kuliček umístěných mezi dvěma drážkovanými axiálními podložkami. Zvládnou střední axiální zatížení při vysokých rychlostech s nízkým třením; nicméně nemají téměř žádnou kapacitu pro radiální zatížení a jsou vysoce citlivé na nesouosost.
Axiální válečková ložiska – která zahrnují varianty s válcovými, kuželovými nebo kulovými válečky – nahrazují kuličky válečky, čímž se zvětšuje kontaktní plocha a zvyšuje se nosnost. Kuželíková axiální ložiska mohou například přenášet značné kombinované radiální a axiální zatížení ve vysokokapacitních převodových systémech.
Jsou axiální ložiska axiální nebo radiální?
Jak název napovídá,axiální ložiskajsou axiální. Jsou navrženy tak, aby podporovaly axiální zatížení – síly působící rovnoběžně s osou hřídele – spíše než radiální zatížení, která působí kolmo na hřídel. Toto je zásadní rozdíl při výběru ložisek: radiální ložiska nesou příčná zatížení a hmotnost samotného hřídele, zatímco axiální axiální ložiska působí proti tahu, který by jinak způsobil posun hřídele podél jeho podélné osy.
V aplikacích průmyslových ložisek je rozlišení mezi axiální a radiální podporou zásadní. Axiální axiální ložiska jsou speciálně navržena tak, aby odpovídala jedinečným požadavkům na axiální zatížení, zajišťují, že rotační součásti si udržují přesné axiální umístění a zabraňují nežádoucímu posunutí při provozním namáhání. Tato specializovaná konstrukce je nezbytná v prostředích s vysokou spolehlivostí, kde by nesprávné řízení zátěže mohlo vést k předčasnému opotřebení nebo katastrofálnímu selhání. Výběrem vhodného typu ložiska pro každý směr zatížení mohou konstruktéři zajistit optimální výkon a životnost celého systému.
Směr zatížení určuje kontaktní geometrii, která zase určuje, kde musí mít materiál největší pevnost, a také jak je mazivo dodáváno a zadržováno. Standardní přítlačná podložka má plochý, prstencový kontaktní povrch kolmý k hřídeli, což umožňuje rozložení axiálních sil na celý kroužek; naproti tomu radiální kluzné ložisko sestává z válcového otvoru, který roznáší boční zatížení po jeho obvodu. Pokud je kterýkoli typ vystaven zatížení, pro které nebyl navržen, kontaktní plocha se účinně smršťuje a tlak stoupá, což nakonec vede k poškození povrchu.
V praktických strojích tyto dva typy zátěží zřídka působí izolovaně; v důsledku toho většina aplikací průmyslových ložisek kombinuje prvky axiálních ložisek s radiální podporou. Úkolem inženýra je zajistit, aby každé zatížení neslo součást, která je pro to navržena - axiální tah směřuje k přítlačné ploše, zatímco radiální zatížení směřuje k čepu - čímž se zabrání tomu, aby jakýkoli povrch přenesl zatížení, pro které nebyl určen. Když je axiální ložisko nuceno snášet značné radiální zatížení (nebo naopak), je tato nesouosost v rozložení zatížení často hlavní příčinou předčasného opotřebení.